Michal Klesa: Doufám, že tým zůstane co nejvíce pohromadě

Jak byste zhodnotil podzimní část?
Z mého pohledu je určitě podzimní část povedená. Máme sedmnáct bodů, což možná nikdo ani nečekal. Rozhodně to nečekali naši soupeři, hlavně takové ty tradiční týmy. Spousta klubů si myslela, ze přijel Vyškov a získají snadno tři body. A my je vyvedli z omylu. Klobouk dolu před spoustou kluků, kteří měli s „velkým fotbalem” minimální zkušenosti, protože to zvládli skvěle. Jsem za ne strašně rád a moc jim to přeji.

Úplně se vám nepodařil vstup do sezóny. První výhra přišla až s Prostějovem, jaká byla nálada v kabině tou dobou?
Samozřejmě nikdo ze situace z úvodu ročníku nebyl nadšený. Na druhou stranu jsme věděli, že v duelech jsme nepropadli, jen výsledkově to pro nás bylo špatně. Ale věřili jsme, ze když budeme dál pracovat, musí se to zlomit a přijdou konečně i body. Ukázalo se, že to tak i bylo. Za naši práci a dřinu jsme byli bodově odměněni.

Musel jste držet emoce kabiny na uzdě i ve chvíli, kdy se vám začínalo dařit a stoupat tabulkou?
Myslím si, že ani ne. Samozřejmě jsem občas zmínil, ať zůstaneme dal pokorní, protože fotbalové štěstí je vrtkavé a může se vše rychle otočit. Spíše jsem se snažil před některými zápasy zdůrazňovat, že kluci ukázali, že na to mají. Ať hrají jako doteď, že není důvod být nějak nervózní. Že hrajeme proti exligovym týmům. Ať si věří a ukážou i jim, jací jsou fotbalisté. A po Třinci jsem jen říkal, že takové zápasy občas přijdou, že se z nich musíme pučit a připravit si hlavy na jaro. Protože ta utkání mohou být podobná válka jako s Třincem, že to nebude na jaře jen o fotbalovosti.

V podzimní části vás limitovala zranění. Jak jste to snášel?
Nenesl jsem to úplně dobře, pomalu půl roku jsem jen běhal po lese. Na jaře byl fotbal zakazáný, a když se konečně blížila sezóna, dostal jsem v generálce koňára a vylila se mi krev do svalu. Snažil jsem se týmu i tak pomoci, ale cítil jsem, že to není dobré pro mě ani pro mužstvo. Dohodl jsem se s trenérem, že se musím stoprocentně vyléčit, začal jsem jezdit denně po práci do Brna k Ivanu Jánskému na fyzioterapii a ten mě dal do kupy. Pak jsem už naplno trénoval a čekal na šanci. Týmu se dařilo a nebyl důvod něco měnit. Vím, že když budu fit, mám kolektivu stále co dát. Samozřejmě vím, kolik mi je let a trend posledních několika let je „mládí vpřed” (úsměv). Tak se snad na hřiště ještě podívám (smích).

Jak jste spokojen s vašimi osobními výkony?

Moje osobní statistiky pro mě nejsou tolik důležité. Jsem šťastný, že vyhrajeme jako mužstvo, a ne jestli já vystřelím branku. Kdyby ano, beru si třeba penalty, na něž jsem s někým dalším určený. Možná mě jen trochu mrzí, že nemám žádnou asistenci a z mých centru ve finále nic není. Ve fotbale to tak ovšem někdy bývá. Jak jsem řekl, pro mě je důležitý úspěch týmu. A osobně jsem si dokázal, že na profi fotbal po dlouhé době a při práci stále mám. A zápas se Zlínem ukázal, že ne jen já, ale celý tým se muže měřit i s většími soupeři. S kluky není žádný problém. V kabině je sranda a pohoda.

Vedení poskládal poměrně mladý kádr, jak jste to vnímal? Přece jen jste patřil v kolektivu k nejstarším.
Jsem dokonce úplně nejstarší (úsměv). Měl jsem trošku obavy, jak druhou ligu zvládneme. Přece jen malo kluků s ní mělo zkušenosti, ale kluci to zvládli skvěle. Jinak ohledně věku: Je jasné, že mám trochu jiné zájmy. Mám rodinu a jiné povinnosti než mladší kluci. Nicméně stále jsem takové „velké dítě” a s kluky si sedíme. Vtípky umím rozdat i přijmout a těším se každý den na život kabiny.

Porazili jste Žižkov, Příbram a Prostějov, dále jste remizovali se dvěma brněnskými kluby. Který zápas vám uvíznul paměti?
Hlavně jsme v těch zápasech ukázali, jaká je síla týmu. Mně osobně hrozně moc těší výhra v Příbrami, kde jsem působil téměř sedm let. Lidi kolem příbramského fotbalu znám skoro všechny, proto vítězství pro mě bylo obzvláště sladké. A samozřejmě televizní derby se Zbrojovkou. To jsou duely, na něž se člověk nejvíce těší, a my to zvládli. Po utkání jsem byl na kluky hrdý a snažil se jim vytěsnit z hlavy zklamání, že jsme v závěru přišli o vyhru. I tak to byl výborný výsledek!

Zima vždy hodně zamíchá kádry druholigových týmů, vás čeká Tipsport liga i soustředění. Jak se těšíte na zimní pauzu?
Doufam, že vedení udělá maximum, aby tým zůstal co nejvíce pohromadě a jen ho vhodně doplní. Osobně zimní přípravu moc v lásce nemám. Ne kvůli dřině, ta k tomu patří, jenže dva měsíce na uměle trávě není žádná hitparáda. Bolí kotníky, kolena a celkově je větší šance na zranění. Je to ovšem pro všechny stejné a příprav jsem již zažil mraky. V kombinaci se zaměstnáním to bude náročnější, únava je větší, ale udělám vše, abych byl na jaro a boj o záchranu stoprocentně nachystaný.

Klub se zvládl během léta doslova přetransformovat a připravit na druhou ligu nejen hráčsky, ale i zázemím a managementem. Jak jste to vnímal?
Je pravda, že pro vedení klubu to v létě bylo mnohem náročnější než pro nás hráče. Naše role je stejná, trénujeme a hrajeme. Vedení odvedlo mnoho práce a patří mu velký respekt. Klobouk dolů, jak všechno zvládli. Jsme stále malý klub, děla tu pár lidí. Nemá cenu je jednotlivě jmenovat, oni moc dobře vědí, o koho jde. Hlavně jim patří obrovský dik, že tady ve Vyškově se muže hrát druhá liga, a my si toho nesmírně vážíme! Na závěr bych chtěl strašně moc poděkovat fanouškům, kteří nás skvěle podporovali a fandili nám. I když se nám nedařilo. Patří vám opravdu velké díky za celou kabinu a za klub. Vážíme si vaší podpory. Blíží se Vánoce a konec roku, chtěl bych proto všem popřát klidné a pohodové prožití vánočních svátků. Do nového roku jen to nejlepší a hlavně ať slouží zdraví!