Trousil po Zbrojovce: Bod je pro nás velkou odměnou

Co říkáte na průběh zápasu?
Věděli jsme, kam jedeme a jaká atmosféra nás čeká. Jasným favoritem samozřejmě byla Zbrojovka a chtěli jsme k duelu přistoupit tak, jak jsme ukázali v minulých deseti utkáních. Z nikoho nemáme strach, pouze přirozený respekt. Zároveň jsme věděli, že máme v zádech pozitivní sérii výsledků, hlavně z venkovního prostředí. Klukům jsem po poháru se Zlínem říkal, když jsme padli až v prodloužení, že šlo o bonus zahrát si s ligovým mančaftem a se silným rivalem. A zvládli jsme ho. Upozornil jsem kluky, že tento zápas bude naprosto o něčem jiném a že to bude hlavně o srdíčku. Bylo potřeba ho zvládnout v hlavách, protože hodně z nás má se Zbrojovkou propojení.

Jak se to podařilo plnit?
Musím říct, že Zbrojovka byla fotbalovější, ale my do toho dali to srdce. A i když jsme v poločase ztráceli 0:1 a Zbrojovka měla více ze hry, nevytvořila si mnoho vyložených situací. Naše defenziva pracovala dobře, tedy kromě jedné dvou situací, kdy Šustr řešil propadené míče. Poločas byl zvládnutý velmi solidně. Ukázali jsme dobré křídelní akce, nicméně do vápna jsme chodili jen v malém počtu hráčů. Proto jsme z toho neměli příležitosti.

Co jste si říkali o přestávce mezi poločasy?
O pauze jsem kluky nabádal, aby pokračovali v poctivosti, neotvírali hru a pořád vyplňovali prostory, aby Zbrojovka neměla šance. Upozorňoval jsem, že jedna dvě možnosti přijdou. To se podařilo příchodem Marka Vintra, když hned srovnal. Potom přišla penalta, dali jsme na 2:1 a Zbrojovka vyvinula obrovský tlak. Záleželo pouze, jestli ho přežijeme. Několik situací jsme řešili a přetlačovali jsme se. Byly z toho fauly a standardky, přičemž Zbrojovka trestala. Dala branku na 2:2, ale bod bereme s pokorou. Je jedno, s kým hrajeme. Každý duel ve druhé lize je pro nás svátek a mohu klukům jen poděkovat. Odvádí výborné výkony a jsme za ně bodově odměňováni.

Vykřesali jste proti Brnu maximum, co šlo?
Vytěžili jsme z minima hodně. Měli jsme čtyři pět nebezpečných situací, jeden gól ze hry a další při standardce v podobě pokutového kopu. Hodnotit nemohu, protože jsem zákrok viděl na sedmdesát metrů daleko. Nemohu říct, zda o faul šlo, či nikoliv. Stalo se nám to stejné s Táborskem, rozhodčí zapískal a musí se to přijmout. Po vedoucí trefě jsme poslali na hřiště Pavla Simra, jenž umí podržet balón a potřebovali jsme ho do vápna. Bohužel nám ho tam rozhodčí po střídání nenechal ani doběhnout, a dostali jsme branku. Ne z jeho prostoru, jenže padlo to. Beru situaci i na sebe, měli jsme se střídáním možná chvilku počkat. Teď se ovšem připravíme na sérii utkání s týmy, které jsou nám trochu blíže.

V čem konkrétně blíže?
Jde o to, že Zbrojovka je gigant druhé ligy. Nemůžeme se s ní rovnat zázemím ani financemi. Kluci chodí před duely do práce a někteří si brali dovolenou. Nemůžeme trénovat dopoledne, jelikož hráčů jakožto profíků máme asi pět šest. Vůbec to ovšem nevadí, po práci se vždy sejdeme. Trénujeme pětkrát týdně a kluci mají obrovskou chuť. Jeden za druhého bojují, nikdo si nenadává. I kdyby s Brnem prohráli, musel bych jim poděkovat za odvedenou hru. Odvážíme bod, což je pro nás nadplán.

Když jste poslal do boje Marka Vintra, byla dopředu plánované, že přijde a může zamíchat kartami?
V posledních pěti duelech se nám ustálila sestava. Začali jsme totiž vyhrávat a střílet góly. Mára Vintr byl spolu s Pavlem Simrem žolíkem, kteří šli na plac na třicet čtyřicet minut a uměli skóre zlomit. Uvažovali jsme, že Ondru i Marka Vintry nasadíme od začátku, jenže leželi s virózou. Bylo mi také jasné, že u obou bude přemotivovanost, kterou je potřeba krotit. Postavili jsme Ondru, protože virózu měl kratší. Markovi jsem potom říkal, že tam půjde na třicet nebo pětatřicet minut. Ať tam klidně chcípne, ale že to odmaká a hlavně naplní defenzivní úkoly. Potom jeho situace přijdou a gól dá. Že se to splnilo, je pro něj krásné. Podařilo se tak na Zbrojovce, kde strávil delší dobu, a my si ho koupili. Je náš hráč a oba bratři jsou geniální směrem dopředu.

Kde vidíte limity Vintrů?
Mají rezervy v defenzivě, pracujeme na nich. Proto to není tak, že by měli jasné místo v sestavě. Stále nejsou úplně nakloněni tomu, aby tolik makali do defenzivy, což je ve druhé lize nutnost. Ve třetí lize kralovali a obrana se mohla trochu ošulit, protože jsme věděli, že góly dají a soupeři nebyli tolik kvalitní. Zato ve F:NL se všechno trestá. Jakmile párkrát z defenzivy vypadnou, pyká celý tým. Furt ale věřím, že je ještě přimějeme k posunu a uvědomí si, že stále mají před sebou možnou kariéru i jinde než ve Vyškově. A mohou se znovu živit fotbalem jako profesionálové, ne že fotbal dělají společně s další prací. Kluci jsou pohodoví a nemám s nimi absolutně žádný problém. Zároveň ví, že když na obranu kašlou, nebudou hrát od začátku. Ovšem neremcají, jedou a skousnou to. A jsou pro nás velmi platnými hráči.

Jaké bylo pro vás osobně trénovat na Zbrojovce jako kouč hostů?
Prožil jsem toho tady strašně moc. Díky zdejšímu fotbalu jsem se dostal do povědomí. Teď jsem ale jinde, šestým rokem ve Vyškově a jsem vděčný za šanci být znovu v profi fotbale. Je to super a vůbec mi nejde o to, jestli se postavím na lavičku tady nebo kdekoliv jinde. Beru to jako odměnu za to, co jsme ve Vyškově udělali a na čem pracujeme. Že od nás odcházeli hráči ze třetí ligy do vyšších soutěží. Považuji za úspěch, že jsme vydrželi do 11. kola a mohli jsme zde být. Trenérský život je takový, že několikrát nevyhrajete a nedožijete se jako kouč dalšího utkání.

Jakou ve vás vkládá klub důvěru?
Palec nahoru od vedení máme, i když jsme z pěti prvních kol jednou remizovali a čtyřikrát prohráli o gól. Vedení nám ale vyjádřilo jasnou podporu, že se mu styl hry líbí. Jediná věc byla, že jsme neproměňovali stoprocentní příležitosti. Jenže věřili, že se to změní. Paradoxně se to nastartovalo zápasem s Prostějovem, kde jsme dohrávali šedesát minut v deseti lidech a dali čtyři trefy. Potom se stavidla trochu otevřela. Začali jsme sbírat body, proto jsme teď na čtrnácti bodech a jsme moc rádi.

Jak se díváte na následující kolo soutěže?
Můžeme jít do dalšího utkání s Vlašimí s otevřeným hledím a porvat se o to, abychom už nebyli braní jako outsideři. Ale přestože takovou roli máme, chceme dokazovat, že outsideři nejsme. Chceme to bořit dál, abychom potvrzovali, že se s Vyškovem musí pomaličku počítat.